Z EuroBasketu rovnou do usFutures. Basketbal mě znovu naplňuje, je skvělé mít možnost pomáhat mladým talentům, říká Alena Hanušová

Poslední zápas za reprezentaci odehrála před čtyřmi lety na mistrovství Evropy ve Francii, od té doby v národním týmu chyběla. Vrátila se až letos v květnu, kdy se připojila k výběru trenérky Romany Ptáčkové před EuroBasketem, jehož jedna skupina se odehrála v Brně. Zkušená podkošová hráčka Alena Hanušová nakonec na šampionátu zasáhla do všech šesti zápasů a pomohla ke konečnému šestému místu. O turnaji i o nové kariérní výzvě u nás v usFutures se rozpovídala v obsáhlém rozhovoru.

V národním týmu jste se neobjevila dlouhé čtyři roky. Byla pro vás pozvánka do přípravného kempu před EuroBasketem překvapením? 

Já jsem sice konec v nároďáku oficiálně nikde neohlásila, ale ta pozvánka mě překvapila opravdu hodně. S paní trenérkou Ptáčkovou jsme se o mém působení v nároďáku bavily už před pár lety a tehdy jsem jí odmítla. Tentokrát ale účast ze zdravotních nebo osobních důvodů odřeklo hodně pivotek, proto jsem nakonec souhlasila.

Co nakonec rozhodlo o tom, že jste se do národního týmu vrátila?

Velkou motivací pro mě bylo, že jsme skupinu EuroBasketu hrály doma. Chtěla jsem si zahrát v dresu národního týmu před blízkými v Česku. Říkala jsem si, že by to mohla být hezká příležitost k tomu, abych se s nároďákem definitivně rozloučila. Ne nijak oficiálně, ale spíš jsem si to chtěla uzavřít sama pro sebe. 

Byla jste spokojená s tím, kolik jste dostala prostoru na palubovce a s tím, jakou roli jste v týmu měla?

Věděla jsem, do čeho jdu. Počítala jsem s tím, že budu plnit roli takového žolíka. S trenérkou jsme si to vyjasnily hned na začátku, když jsme se bavily o tom, jestli bych na šampionát vůbec chtěla jet. 

Nejvíc prostoru jste dostala v závěrečném zápase skupinové fáze proti úřadujícím mistryním Evropy z Belgie, kterým jste nasázela devět bodů. Nemrzelo vás, že jste nedostala víc času i ve čtvrtfinále se Španělskem?

Takhle jsem to vůbec nebrala. Je to rozhodnutí trenérky a ta vsadila na jiné holky. Mrzí mě hlavně ta porážka, protože jsme v průběhu zápasu vedly i o 14 bodů. 

Kde se zápas zlomil?

Začaly jsme výborně, na Španělky jsme si věřily a působily jsme na palubovce až takovým drzým dojmem. Chodily jsme odvážně do koše a soupeřky jsme asi trochu zaskočily, poté jsme ale z naší hry trochu ustoupily. Španělky se postupně přibližovaly a my jsme znervózněly. Bohužel jsme se do toho nedokázaly vrátit a nakonec jsme prohrály. 

Vy v reprezentaci pamatujete silnou generaci, která získala světové stříbro v roce 2010. Sama jste si zahrála na mistrovství Evropy v roce 2011, kdy český výběr naposledy postoupil do semifinále. Co současnému týmu chybí k tomu, aby prolomil čtvrtfinálové prokletí, které se ho v posledních letech drží a znovu zabojoval o medaile?

Na to je těžké odpovědět, každý zápas je úplně jiný. Jde o aktuální rozpoložení týmu, formu soupeře a další věci. Myslím si, že aktuální kádr má kvalitu na to, aby udělal úspěch. Druhá těsná prohra ve čtvrtfinále za sebou mrzí, ale holky herně rostou a mají na to, aby se příště dostaly mezi nejlepší čtyřku. 

Vy už u toho nebudete?

To bych si musela hodně pečlivě rozmyslet. Určitě by záleželo na tom, jak bych se cítila zdravotně a ten rozhodovací proces by mi trval mnohem delší dobu než teď. Mám operované koleno, to by určitě hrálo roli. 

V týmu jste byla nejstarší, ale na šampionátu bylo hned několik starších basketbalistek? Mrzelo vás, že byl váš věk v médiích takovým tématem?

To je jasný, že mě to mrzelo. Za Německo hrála holčina ročník 1987 (Romy Barová), v základu Srbska hrála Yvonne Andersonová, která je taky starší než já. Je takové zvláštní, když lidé řeší spíš to, kolik vám je, než to, jak hrajete. 

Co vám na tom vadilo nejvíc? Působilo to na vás, jako by si mysleli, že jste na turnaji jen za zásluhy?

Nevím, nedokážu to přesně pojmenovat, ale myslím, že jsem v posledních dvou sezonách ukázala, že na to mám. Kdybych si myslela, že nároďáku nemám co dát, nikdy bych tu pozvánku nepřijala. 

Jaká byla vaše role v šatně? Snažila jste se mladším spoluhráčkám předávat zkušenosti?

Nechtěla jsem se úplně stavět do role mentorky, ale pokud jsem měla příležitost a cítila jsem, že můžu mladším holkám pomoct, tak jsem jim zkusila poradit. 

V čem konkrétně? 

Když jsem třeba viděla, že jsou holky rychlejší než soupeřky, tak jsem je zkoušela motivovat k tomu, aby se nebály chodit jedna na jednu. Chtěla jsem, aby zkoušely využívat svých předností. 

Zkušeností máte na rozdávání, v roce 2015 jste s USK Praha ovládla prestižní Euroligu, v poslední sezoně jste ale nastupovala za Brandýs nad Labem, v jehož dresu jste se stala čtvrtou nejproduktivnější hráčkou základní části ŽBL. Budete v Brandýse pokračovat?

Určitě. Basket mě baví a to je nejdůležitější. V minulých letech jsem měla krizi, při které jsem si říkala, jestli to mám zapotřebí, jestli má cenu pokračovat, ale teď jsem ve fázi, kdy si ho znovu užívám a mám z něj radost.

Před mistrovstvím Evropy jste dokonce dala výpověď v práci…

Musela jsem si vybrat, jestli dám přednost přípravě na EuroBasket, nebo práci a nakonec jsem se rozhodla pro nároďák. Chtěla jsem se připravit co nejlepším způsobem, proto jsem do toho šla. 

Bez práce jste ale dlouho nezůstala. U nás v usFutures budete pomáhat basketbalistkám a basketbalistům v cestě na americké univerzity. Co očekáváte od nové výzvy?

Byla jsem oslovena Irčou Gillarovou s nabídkou zapojit se do usFutures. Tahle příležitost mě zaujala, a i když se se svou novou rolí zatím postupně seznamuji, vnímám ji jako smysluplnou a motivující výzvu. Oficiálně působím jako sportovní manažer, což zahrnuje širokou škálu činností – od komunikace s univerzitními trenéry, přes spolupráci s hráči, hráčkami a jejich rodiči, až po tvorbu hráčských profilů či konzultace ohledně výběru vhodné univerzity. 

Sama jste ale v Americe nestudovala…

Věřím, že díky svým zkušenostem z vrcholového basketbalu i osobnímu přístupu dokážu mladým sportovcům pomoci na jejich cestě ke studiu a sportu v USA. Je to pro mě velká výzva, ale zároveň jsem ráda, že můžu hráčům a hráčkám ukázat cestu, jak skloubit vzdělání a sport, který milují – a to na téměř profesionální úrovni. To že jsem nestudovala v Americe, tak nevidím jako problém. Zvlášť, když v týmu usFutures je několik lidí, kteří si americkými univerzitami prošli. 

Už jste začala? 

Zatím jsem v kontaktu s jedním klientem, ale už se moc těším, až poznám další.